V Česku se každoročně v zaměstnání zraní více než čtyřicet tisíc lidí, a dokonce kolem sta z nich přijde o život. Nejvíce úrazů se stává v letních měsících, a to převážně na stavbách a při opravách budov. Tito lidé přitom mnohdy netuší, na co mají právo, a proto tak přichází o velkou část kompenzací.
Po nějakém úrazu téměř každý třetí zaměstnavatel tvrdí, že je to chyba zaměstnance. Dá mu výpověď, a ještě ho donutí zaplatit vzniklou škodu. Lidé, kteří se neobrátí na odborníky, většinou netuší, jak a zda vůbec se mohou bránit.
I v případě pochybení má zaměstnanec nárok na odškodnění
Zranění pracovníci ztrácí právo na kompenzaci jen v případě, že se chovali extrémně rizikově a zcela hrubě porušily předpisy. Jako příklad může sloužit práce pod vlivem alkoholu nebo hrubé porušení jasného zákazu.
Pár pravd a rad na závěr
Odškodnění neplatí zaměstnavatel z vlastní kapsy, ale musí být vždy ze zákona pojištěn, tudíž kompenzaci zaplatí pojišťovna.
Pokud pracovník zaviní úraz vlastní chybou, tak automaticky neztrácí nárok na odškodnění. Většinou má nárok na celou částku kompenzace nebo se mu odškodnění krátí podle míry jeho zavinění.
Když zaměstnanec po zranění nemůže kvůli následkům dál vykonávat stejnou činnost, nemůže následovat výpověď. Zaměstnavatel mu musí nabídnout práci, kterou zvládne i se svým omezením, a musí mu dorovnat mzdu na předchozí úroveň. Pokud nemůže zaměstnanec vůbec pracovat, tak má nárok na doživotní rentu.
Agenturní zaměstnanci i brigádníci mají rovněž ze zákona nárok na kompenzace úrazu.